Mistrovství světa letos zavítalo poprvé do Evropy a otevřelo tak možnost soutěžit mnoha novým hráčům. Nalákalo tisíce místních diváků i ty, kteří přijeli zdaleka. Na vyšší úroveň to povýšili Julius a Julius Nadberežní, kteří se do Finska na tuto velkolepou událost vydali autem dobrovolničit. Jak jejich výlet vypadal, si můžete přečíst v tomto ohlédnutí, které pro nás sepsal Julek starší.
V pátek dopoledne 25.7.2025 jsme já, táta a syn Julda Cézar, zapálený mladý hráč a iniciátor výletu, vyrazili autem se stanem na střeše přes Polsko, Litvu, Lotyšsko a Estonsko do finského města Nokia.
Cestou jsme si zahráli dvě hřiště v Polsku, jedno v Litvě, další Lotyšsku a v Estonsku hned tři – dvě v Parnu a jedno v Tallinnu. Do našeho cíle jsme přijeli v pondělí 28.7. kolem poledne.
Hned nás trochu překvapila jaksi neuspořádaná organizace dobrovolníků. Na check-in jsme čekali více než hodinu, a i potom jsem se musel hodně snažit, abychom nečekali další. Nakonec se podařilo a my se šli nahlásit do zázemí pro dobrovolníky v tzv. „staré škole“. Zde jsme měli k dispozici 24 hodin denně snídani – vodu, čaj, kávu, mléko, jogurt, šunku, sýr, máslo, cereálie, tousty, ovoce a podobně. Dále kuchyni, koupelny, toalety a možnost spaní na matracích v místnosti pro více lidí. My jsme však spali stejně jako celou cestu ve stanu na střeše auta, zaparkovaného před školou, odkud jsme měli výhled přímo na koš čtrnáctky Bestie (hřiště v Nokii).
V úterý pro nás nikdo žádnou práci nenašel, a tak jsme si jeli zahrát The Monster, což je nádherné lesní turnajové hřiště v Tampere. Večer jsme se zúčastnili pěkného slavnostního zahájení na hlavním náměstí v Tampere, které bylo kvůli bouřce o hodinu posunuto. To zapříčinilo, že jsme parádně společně zmokli při dojemných setkáních s přáteli a dobrovolníky, které jsme znali už z Konopiště. Taková setkání provázela celé naše působení ve Finsku a vlastně to bylo to nejlepší, za čím jsme tam jeli.
„Už“ ve středu večer jsme věděli, co budeme od středy do soboty dělat, naše pozice byla spottování na Monsteru na jamce č. 4 od 6:45 ráno do 12:00. Obnášelo to sice vstávání v 5:00 ráno a cca hodinu trvající cestu autobusy a tramvají, ale potom jsme měli celý zbytek dne volno. Vždy po práci jsme měli zajištěný vydatný oběd.
Zkušenosti z Konopiště nám umožnily pomoct manažerům spotterů, upravit čas příjezdu na Monster a přesun Cézara na trojku. Tam se se spotterem původně nepočítalo, ale byl tam potřeba, a já jsem čtyřku díky sprintům zvládal sám jak pro FPO, tak i pro náročnější MPO kategorii.
Volný čas jsme trávili na turnajových hřištích, kam jsme měli mimo hrací časy naprosto volný vstup, tak i na hřištích v okolí nejlépe společně s Kikou a Kryštofem. Cestovali jsme na ně místní dopravou, kterou jsme jako dobrovolníci měli úplně zdarma. Musím přiznat, že já jsem na rozdíl od Juldy i trochu více relaxoval bez disku v ruce.
V neděli jsme měli volno, a tak jsme šli celé finálové kolo s Kikou, která zahrála parádně a my jsme to zase měli z první ruky, protože jako staff můžeš být vlastně všude úplně bez omezení. Odpoledne jsme finále MPO vynechali a jeli jsme si zahrát na Julkujärvi, protože mnohatisícové davy ani jeden z nás příliš nemusí.
V pondělí jsme se sbalili a vyrazili do Turku a po cestě tam… co jiného, než hráli discgolf. Nakonec nám do toho všeho hodil totální vidle kámoš Janne Hirsimäki, který nás při setkání na Monsteru pozval na jeho domácí hřiště Kaatis, kde jsme náš „gypsy style“ provozovali dvě noci. Janne nás detailně provedl tímto úžasným hřištěm (všem vřele doporučuji), pozval nás na večeři a pomazlilo se s námi jejich devět psů a jeden kůň. Zahráli jsme si taky ještě na dvou jiných parádních hřištích s dalšími finskými kamarády a vše završili saunou a grilovačkou.
Tohle píši z kempu v Budišově nad Budišovkou po cestě domů (10. srpna), kam dorazíme zítra. Cesta zpět je sice dlouhá, ale plná discgolfových zážitků. Po Finsku bych doporučil hlavně Estonsko, ale i Lotyšsko a Litva stojí za to.
Julius Nadberežný
