Nejlepší český hráč, Jakub Semerád, má za sebou svou třetí kompletní sezónu na tour. V hodinovém rozhovoru jsme ho vyzpovídali na vše od přípravy ve Finsku, potíže při startu sezóny, úspěch na Krokhol Open, až po solidní konec léta a plány na další rok.
Na celý rozhovor se můžete podívat už teď na YouTube nebo si ho poslechnout na Spotify. Níže přikládáme úryvek z povídání o Krokholu.
Proveď nás posledním kolem. Co se ti honilo hlavou a sledoval jsi skóre?
Skóre jsem skoro vůbec nesledoval. Věděl jsem, že vyhrát prakticky nemůžu, pokud Ben Callaway neudělá hodně chyb. Hrál jsem si prostě svoji hru a dost se mi v tom posledním kole dařilo. Věděl jsem, že po 12 jamkách jsem třeba minus 6, 7 nebo něco takového, což je hodně dobré.
Věděl jsem, že budu hrát třeba o bednu nebo něco takového. A rozhodně jsem nevěděl, že v tu dobu jsem třeba ve vedení, dokud tam Gannon Buhr nezačal ukazovat skóre a říkat to nahlas. On je tímhle známý, že hraje takové mentální hry.
V tu dobu se mi to trošku dostalo do hlavy a netrefil jsem tam dva krátké putty. Na 16 jsem zahrál bogey a potřeboval jsem dát na posledních dvou jamkách birdie, abych měl šanci být v playoff. Na 17. jsem si ani v tréninku nezkoušel jít po birdie, prostě vždycky jsem tam šel po paru, protože je to moc riskantní jamka.
V tu chvíli jsem to prostě musel dát a povedlo se mi to. Gannon tam netrefil ostrov a byl prakticky venku ze hry. Mauri Villmann, který se mnou hrál ve skupině, byl na tom nějak podobně, že potřeboval dát birdie na posledních dvou jamkách a oběma se nám to povedlo.
Pak jsme čekali, až dohraje ta vedoucí skupina. Tam byli v podstatě ve hře další tři hráči, Lauri Lehtinen, Ben Callaway a Ricky Wysocki. Lauri pokazil tu 16. a Rickymu se nepovedla 18. Totálně ji zazdil a Ben dal birdie a měli jsme rozhoz ve třech lidech: já, Mauri a Ben.
Dostáváme se k rozhozu, který vyvolal mnoho konverzací, protože jste hráli 18. jamku dokola. Co se ti honilo hlavou? Pro tebe to byl vlastně hyzer, dlouhý hod a příhoz ke koši.
Jo, přesně. Hrál jsem tam prakticky první dva hody stejným diskem, Ballistou Pro, kterou hážu na 80% v mojich drivů, takže jsem si na to hodně věřil. Ale věděl jsem, že se rozhodne buď na příhozu nebo na puttu, protože ani jeden z nás nepokazí ty dva jednoduché hyzery.
Nemyslím si, že to bylo úplně dobré rozhodnutí od organizátorů hrát tyhle jamky dokola. Myslím si, že všechny turnaje DGPT a všechny mistrovství by měly mít rozhoz třeba na posledních třech jamkách, nebo když se jedná o mistrovství světa, tak klidně třeba pět jamek.
A ne formou náhlé smrti, ale prostě dát ty jamky a počítat normálně skóre na všech. Stejně by se končilo po těch třech jamkách na osmnáctce a fanoušci, kteří byli na ní, by ji pořád viděli. Tímhle způsobem by, třeba kdybych byl ve vedení o hod, Ben musel jít po eaglu a myslím si, že by to bylo mnohem zajímavější pro diváky, než když jsme tam oba jenom hráli jednoduché birdie.
Mauri vlastně vypadl po prvním nebo po druhém, že?
Myslím, že bych hned po prvním.
Kdokoliv se na to díval, a říká si, jaký je rozdíl mezi dobrým hráčem a profíkem, jakým jste vy, bylo to, jak jste házeli první dva hody na té jamce. Vy jste ty drivy fakt házeli na to stejné místo a to to byly, co bys řekl, 130 metrové hody?
Něco takového, jo.
Byla tam neskutečná konzistence a škoda, že to vypadlo na puttu.
To bylo jasný dopředu, že se fakt rozhodne buď na puttu, nebo na příhozu a jeden z nás by to prostě udělal.
Takže loni na Heinole ti takto vypadnutý putt přidal vítězství a letos ubral. Jaké byly pocity hned po turnaji?
Pro mě to prakticky byla výhra, protože já jsem se do té doby na hřišti trápil a nešlo mi puttování, nešlo mi drivování a tohleto mi dost dodalo sebedůvěru. I když ze začátku jsem byl určitě smutný, tak když se na to podívám zpátky, tak to byl super výsledek a jsem na sebe pyšný.
Na kompletní rozhovor s Kubou se můžete podívat už teď na YouTube nebo si ho poslechnout na Spotify.
