Eliška Bártková a Peťa Mrázek letos na turnajích moc vidět nebyli, v českém discgolfu ale stále zanechali stopu. Ať to bylo na akademiích pro kluby nebo jako instruktoři na discgolfovém táboře ve Vacenovicích, oba předávali své znalosti dále.
Vyzpovídali jsme je na pár otázek a níže si můžete přečíst, jak se měli na hřišti i mimo něj v roce 2025.
Eliška Bártková
Jak se díváš zpět na rok 2025?
Na rok 2025 se dívám tak nějak všelijak, ale celkově to pro mě z pohledu discgolfu byl dobrý rok. Co se týká turnajů, tak k tomu moc nemám co říci, protože jsem jich moc nehrála, ale těch pár, které jsem odehrála, jsem si užila, což je pro mě momentálně to nejdůležitější. Když jsme občas hráli nějaký menší, byla jsem ráda, že jsem zahrála podobně jako holky, které se tomu teď věnují o něco víc než já.
Tento rok jsem se spíše snažila přispět k rozvoji discgolfu, a to formou akademií a účasti na discgolfových campech jako instruktorka, konkrétně ve Vacenovicích a na Kubově Huti. Kromě toho jsem tvořila hlavní část mé diplomové práce, která se taktéž zabývá discgolfem, což zabralo spoustu času a energie a na turnaje jsem pak tolik neměla pomyšlení.
Jaká je tvoje největší zkušenost?
Z discgolfového prostředí se určitě jednalo právě o měření mé diplomky. Mám pocit, že člověk většinu času nevěděl, co dělá, protože výzkum jsem zatím nikdy předtím nedělala a už vůbec ne téměř sama. Nejdřív jsem vše musela připravit a naplánovat. Pak jsem musela sehnat dost lidí, což mi bylo jasné, že to nebude jen tak, protože to obnášelo nějaké ty setkání a u jedné skupiny i pravidelné cvičení po dobu osmi týdnů. Dalším úkolem bylo plánování těch setkání, individuálně s každým. No nebudu vás s tím zatěžovat dál, ale byl to oříšek a já jsem hrozně ráda, že jsem to zvládla změřit. Z prostředí mimo discgolf byla určitě velká zkušenost začít pracovat sama s pacienty v rámci fyzioterapie, které se věnuju. Byla jsem na více různých místech a jsem pyšná, že jsem se vždycky dokázala zadaptovat na to nové prostředí a byla schopná tam začít normálně fungovat jako fyzio.
Jaký byl ten nejlepší zážitek?
Nevím, zda je to nej discgolfový zážitek z tohoto roku, ale rozhodně ráda vzpomínám na discgolfový tábor ve Vacenovicích, kde jsme s Peťou Mrázkem a Tomášem Komoněm dělali vedoucí. Vždy jsme měli zhruba připravený program na daný den a jednoho rána Toma napadlo, jestli plán nezměníme a nepřekvapíme děcka s tím, že dnes jsme děcka my a ti nejstarší účastníci mají vymyslet program. Prostě jsme je do toho hodili a nejdřív se nic nedělo a my to jen sledovali, co bude. Když jsme se začínali už nudit, tak jsme si šli s Tomem házet s frisbee, což je přesně něco, co by i děcka začaly dělat. Snažili jsme se je trochu provokovat a vyrušovat a byla to nakonec fakt zábava, a hlavně děti se toho nezalekly, a nakonec vymyslely rychle moc fajn program, takže myslím, že je to ve výsledku taky posunulo, protože v životě nikdy nevíte, co se může přihodit.
Jaké máš ambice na příští rok?
Na příští rok mám ambici zahrát si více turnajů, i těch vícedenních, a hlavně opět nacházet v discgolfu radost ze hry a užívat si to. Dále bych chtěla pokračovat ve zpracování diplomové práce a ideálně ji i dokončit a pracovat dále na své discgolfové technice, se kterou teď nejsem úplně spokojená.
Peťa Mrázek
Jak se díváš zpět na rok 2025?
Rok 2025 pro mě nebyl tím nejlepším rokem a ani tím nejjednodušším. Bohužel jsem měl hodně povinnosti ve škole a taky práci a neměl jsem tolik času na cestování po republice a hraní turnajů. Když se na to teď dívám zpátky, tak mě to mrzí a určitě plánuju hrát více turnajů příští rok.
Jaká je tvoje největší zkušenost?
Těžko říct, možná to, že je opravdu důležité umět si rozvrhnout čas na to co je v danou chvíli nejvíce důležité. Umět odhadnout kolik času je na některé povinnosti potřeba vynahradit a nenechat to na poslední chvíli.
Jaký byl ten nejlepší zážitek?
Co se týče discgolfu, tak to bude určitě discgolf camp ve Vacenovicich, kde jsme s Eli dělali instruktory. Byl to velice fajn strávený čas. Spali jsme ve stanu uprostřed nádherného discgolfového hřiště.
Dále taky určitě stojí za zmínku několik akademií a soukromých lekcí, na které mě lidi oslovili a já jsem za to byl opravdu moc vděčný.
Jeden z největších zážitků pro mě tento rok bylo uvědomění si, jak moc je běh dobrá aktivita. V minulosti jsem se snažil k běhání nějak na sílu dotlačit, abych zvýšil kondici a tak, ale nikdy to nebylo ono a vždycky jsem toho po chvíli nechal. Když za mnou ale přišel kamarád s nápadem zkusit zaběhnout půlmaraton, něco se změnilo. Možná je to tím, že jsme si dali nějaký pevně daný cíl, ale opravdu mě to začalo bavit a na každý další běh se těším. Nejvíce jsem zatím zvládl 14,5 km, ale pracuju na tom abych se do jara dostal na více než 20km
Jaké máš ambice na příští rok?
100% hrát více turnajů. Chci si na to najít ten čas a vrátit se nějakým způsobem zpátky. Chci dále pokračovat v trénování a zlepšování se nejen v discgolfu ale taky v běhu a zaběhnout potom na závodě nějaký úctyhodný čas.
