Disc Golf Pro Tour je v plném proudu už přes měsíc a je čas na první check-in s Kubou Semerádem. Jak se mu daří, co zažil na jihu USA a kde se teď na tour nachází?
Dosavadní Kubovy výsledky v USA:
| DGPT: Supreme Flight Open | 39. místo | 27.2.-1.3. | Brooksville, Florida |
| City of Mobile Championship | 14. místo | 6.-8.3. | Mobile, Alabama |
| DGPT: Big Easy Open | 15. místo | 13.-15.3. | New Orleans, Louisiana |
| Pot of Gold | 3. místo | 20.-22.3. | New Orleans, Louisiana |
Letos jsi chtěl předejít pomalému startu na tour a docela se ti to daří ne?
Se začátkem sezony jsem určitě spokojenej. I když popravdě, na každém turnaji řeším něco jiného. Vždycky se ale snažím najít aspoň jednu věc, která mi funguje, a od té se odpíchnout. Poslední dva týdny třeba bojuju s forehandy s drivery, na Floridě jsem zase neměl stoprocentní backhand. Většinou na to ale přijdu v tréninku a podle toho si pak nastavím plán do turnaje.
Na posledním turnaji Pot of Gold v New Orleans jsem hrál fakt dobře a byl jsem i ve hře o vítězství. V posledním kole ale začalo brutálně foukat a já jsem nebyl schopnej proměnit delší putty. Všechny byly hozený dobře, ale vždycky to skončilo buď o kousek dole, nebo nahoře. Tak to ale někdy je. I tak to beru jako hodně povedenej turnaj.
Na svých sociálních sítích jsi zmínil, že tě letos discgolf znovu baví i mimo turnaje. Co se změnilo?
Sám ani nevím, co se změnilo, ale letos mě discgolf zase baví i mimo turnaje, což je pro mě asi největší změna. Minulý rok to tak vůbec nebylo, hlavně proto, že jsem nevěděl, jak opravit některý věci ve hře. Když se ti nedaří celý rok, tak je těžký zůstat v pohodě a motivovanej. Zlomilo se to někdy v druhé polovině sezony a od té doby mám pocit, že mám hru zase víc pod kontrolou. A díky tomu mě to znovu baví.
Hřiště Parc de Familles vzbudilo na sociálních sítích hodně diskuzí, a to nejen díky kráse a unikátnosti, ale i kvůli obtížnosti. Jaký byl tvůj osobní dojem?
Od hřiště Parc de Familles jsem asi čekal trochu víc. Nebylo špatný, ale určitě by potřebovalo pár úprav. Nešlo ani tak o to, že by bylo těžký, spíš tam bylo dost jamek, kde hrála velkou roli náhoda. Bylo tam hodně stromů a často žádná jasná cesta, kudy to hrát. Když se to ale trochu upraví, tak z toho může být fakt skvělý hřiště.
Obtížnost hřiště by podle mě měla být na téhle úrovni na každém turnaji. Osobně mi nepřijde moc zábavné ani zajímavé, když všichni hrají hluboko pod parem. Mnohem víc mě baví, když je par opravdu zasloužený výsledek, birdie něco navíc a eagle úplná výjimka. To tohle hřiště splňovalo. Zahrát kolo v paru byl hodně dobrý výsledek.
Unikátní fairwaye v Louisianských mokřadech | foto: Kevin Huver, DGPT
To ale samo o sobě neznamená, že to bylo skvělé hřiště. Spousta jamek měla špatnou rozdílovost, kdy bylo birdie skoro nemožné, ale zároveň tam skoro nikdo nedělal bogey. Tohle se často dá vyřešit dobře umístěným OB, které tam ale prakticky na celém hřišti nebylo. To OB nemusí být jen uměle natažený provázek, ale může to být třeba hustý porost nebo křoví.
Na hřišti měla debut nová výhoziště, jak ti vyhovovala?
V New Orleans jsme měli naprosto skvělá výhoziště. Byla opravdu velká a člověk na ně nemusel „naskakovat“, ani když měl delší nebo šikmý rozběh. To je obrovský rozdíl oproti některým jiným turnajům.
Výhoziště, na jejichž designu se podílela Dee Houck | foto: Kevin Huver, DGPT
Obecně mi na Disc Golf Pro Tour vadí, že zatím neexistuje jasný standard pro výhoziště. Třeba tady na Queen City Classic v Charlotte máme krátká betonová výhoziště, která jsou navíc lehce vyvýšená. Člověk na ně musí při rozběhu doslova naskakovat, což je nepříjemné a zbytečně to ovlivňuje hru.
Navíc se často, hlavně v Evropě, hraje na výhozištích s umělou trávou. Některým hráčům víc sedí beton a umělá tráva jim klouže, zatímco jiní to mají přesně naopak. Nejhorší ale je, když se to na jednom turnaji kombinuje. Některá výhoziště jsou betonová a jiná z umělé trávy. To vytváří nekonzistentní podmínky.
Myslím si, že DGPT už je na tak vysoké úrovni, že by si zasloužila jednotný standard výhozišť. Jak co se týče velikosti, tak i povrchu.
Za ty čtyři týdny na jihu USA jsi toho musel zažít spoustu. Jaký byl největší zážitek mimo hřiště?
Největší zážitek z těch čtyř týdnů na jihu USA byl asi to, že jsem viděl aligátory ve volné přírodě. Celkově byla Louisiana super, místama to tam fakt vypadalo jak z Jurskýho parku.
Co se jídla týče, tak mě nejvíc bavily mořské plody. Měl jsem je skoro každej den, krevety, ryby nebo třeba crawfish, což jsou vlastně raci. V tomhle New Orleans fakt nezklamalo.
Teď tě čeká několik turnajů na východním pobřeží, hned v pátek Queen City Classic na těžkém Hornet’s Nest. Co od tohoto víkendu očekáváš?
Na další turnaje na východě se těším, hlavně na Charlotte. Strávil jsem tam už docela dost času, protože tam bydlí Clay Edwards. Komunita je tam obrovská, takže čekám skvělou atmosféru a hodně diváků.
Těším se i na hřiště Hornet’s Nest. V minulých letech jsem ho hrál párkrát jen tak pro zábavu, takže v turnaji to pro mě bude nový. Je to hodně těžký hřiště, musíš trefovat úzký mezery, házet daleko a zároveň dobře tvarovat hody. Na spoustě jamek tak půjde hlavně o to trefit fairway a zůstat ve hře, ne to za každou cenu cpát pod koš.
Ikonická ostrovní jamka na Hornet’s Nest | foto: Kevin Huver, DGPT
V současné konkurenci je už samotný payout, tedy zhruba do 45. místa, vždycky solidní výsledek. To je pro mě základní cíl, ale rozhodně to nebude jednoduché. Zároveň bych se letos chtěl kvalifikovat na DGPT Championship, takže budu potřebovat několikrát skončit v top 20 nebo i výš. Myslím si ale, že budou turnaje, které budou víc sedět mojí hře než tohle hodně úzké lesní hřiště.
Do turnaje Queen City Classic vyhazuje Kuba Semerád už dnes v 16:10. Průběh turnaje můžete sledovat na PDGA Live nebo DGN. Další články a rozhovory s Kubou najdete zde.
Úvodní foto: Kevin Huver, DGPT
